Koňský net

Vznešený, elegantní, silný a vytrvalý kůň byl cenným pomocníkem člověka po dlouhá století: pomáhal při zemědělských pracech, tahal vozy, ve válce byl spojencem nejvěrnějším a ještě dnes je vynikajícím druhem ve sportu a v zábavě.

Kůň je stejně jako pes schopen velké příchylnosti. Má výtečnou paměť, díky níž se snadno cvičí, zároveň je však velmi citlivý a může se lehko vyděsit nebo rozrušit.

Rodkmen koní z rodu Equus zachycuje vývoj koní od palaocénu (třetihor) do holocénu (současnosti).

Historie koní byla plná zvratů. Mezitím vymizelo mnoho plemen, ale také se jich mnoho zrodilo. Takže můžeme poděkovat různým kotastrofám za to, že máme dnešní plemena koní.

Základní typy koní:

Pony

Až na několik v poslední době prošlechtělých plemen patří poníci k starobýlím typům. Hlavním kritériem pro tuto kategorii je výška, v různých zemích se však hranice liší. Vetšinou se za největší výšku ponyho považuje 130cm, jinde však až 145cm. Ve skutečnosti to není obecně platný znak. Kaspický pony nebo nedávno vyšlechtěná falabella meří méně než 1m, a přesto to jsou vzhledem i povahou ,,malí koně”, ne poníci. Naproti někteří ponyové, např. fell, dales nebo ruská vjatka, měří 145cm, ale mají vlastnosti poníků. Pony má totiž typickou hlavu, krátké a jinak utvářené uši, odlišné proporce a často i zvláštní povahu. I pohyb bývá odlišný. Vetšina poníků patří k místním, na omezeném území žijícím typům. Nekteří žijí třeba jen na jediném ostrově nebo v jednom pohoří.

Chladnokrevníci

Jsou to těžcí koně robustní stavby, tradičně odvozovaní od vymřelého druhu Equus robustus. Ve skutečnosti tato směs vymřelých druhů koní neměla vlastnosti chladnokrevníků, šlo jen o zvířata o něco větší než současní divocí koně. Dnes odborníci soudí, že k předkům chlad. patřil lesní tarpan, ale jejich vzhled a vlastnosti jsou dílem lidského chovatelského umu. Prvním historickým doloženým těžkým plemenem je armorický (,, přímořský ”) kůň, který svou velikostí a silou udivoval římské autory. Žil na pobřeží mezi ústím Seiny a Loiry a odtud se šířil na severovýchod. Chladnokrevníci mají mohutný formát, silnou kostru, mocné svalstvo a těžkou, hrubou hlavu. Profil je často vyklenutý (klabonos), na krku je tukový hřeben a na nohách rousy, dědictví po lesním tarpanovi. Největší velikosti dosáhli chladnokrevníci až v minulém a tomto století.

Teplokrevníci

Tito vysocí, ale lehcí koně jsou nejpočetnější, nejrozšířenější a nej oblíbenější skupinou koní. Jsou temperamentní a hodí se k jízdě i k lehkému tahu. Dnes jsou to především sportovní koně. Jejich pravlastí je východní Evropa a Přední či Střední Asie. Nejušlechtilejším a prokazatelně jediným čistokrevným plemenem je arabský plnokrevmík, základ většin cenných chovných linií na světě. Jeho potomkem je anglický plnokrevník, na jeho vzniku se podíleli také berbeři a starobýlí britští koně. Velmi ušlechtilí jsou také někteříkoně íránští a středoasijští, i když čistota jejich chovu nebyla tak žárlivě střežena jako v Arábii.

Vetšina dnes chovaných koní jsou tzv. polokrevníci, výsledek křížení plnokrevných koní (musí mít alespoň 50% jejich krve) s tzv. obecnými koňmi z různých oblastí, podle nichž jsou zpravidla pojmenovaní (dánský, holandský, …). Teplokrevníci mají živý temperament, vyšší rychlost, vydar´tnější chody (způsoby pohybu) a jsou inteligentnější a učenlivější než chladnokrevníci.

Plemena koní nejsou neměnná, chon´vatelé je neustále přizpůsobují současným požadavkům a módě. Původní ráz se mnohdy stírá, mění se určení plemene, např. kočároví koně se mění na jezdecké. Naopak vymizelá plemena se rekonstruují za použití příbuzných typů. Vznikají i zcela nová plemena určená k zvláštním účelům nebo jako zajímavost. Příkladem jsou dnes tak cenění minikoně.

Zajímavosti:

-Tarpan a divoký kůň Převalského jsou považováni za předky koně domácího. Tarpan nedávno vymřel, žil na ruských stepích, kůň Převalského, jediný dnes existující divoký kůň, žije na stepích v Mongolsku. Pražská zoo se proslavila jeho záchranou a odvhovem.

-Do čeledi koňovitých patří také zebra (Burchellova, Gréviho, Chapmanova).

-V době línání se kůň rád válí po zemi, stejně jako když ho svědí štípance- ulevují si tím.Někdy si rány líže nebo je lehce kouše (jako psi).

-Řeč koní -ržání- má různé modulace a může vyjadřovat radost, strach, bolest, obavy, útočnost…

-Někdy se ve stádě dva koně poperou, aby ukázali, kdo je silnější (koušou se a kopou).

-Koně spí v průměru dvě až sedm hodin denně, většinou v nejteplejších hodinách dne. Spí ve stoje, raději si lehne. Hříbě rádo spí po hře, nebo po náročném úseku cesty roztáhlé na slunci v trávě.

-Klisna rodí vždy jen jedno hříbě, březost trvá kolem jedenácti měsíců. Hříbě přichází na svět na jaře nebo na začátku léta.

-Kůň jde krokem, kluše nebo cválá. V jedné fázy cvalu má kůň všechny nohy ve vzduchu.

-V Íliadě Homér vypráví, že Řekům se podařilo zmocnit se města Tróje s pomocí dřevěného koně, v němž byli ukryti bojovníci.

-Pegas, okřídlený kůň z řecké mytologie, doletěl až do nebe, kde ho Zeus proměnil v souhvězdí, jež nese jméno dodnes.