Koňský net

Tarpan lesní

Obýval značnou číst západní a střední Evropy a vyl postupně vybíjen přicházejícími zemědělci. Nejdéle se zachoval v lesích Litvy a Polska, kde byl zřejmě také krocen. Polský konik byl původně skoro čistý tarpan. Divocí tarpani žili ještě počátkem 19. století v oboře Zamoyských u Bilgoraje v jihovýchodním Polsku (Halič). V letech 1812 - 1813 jich mnoho zahynulo, zbytek byl rozdán sedlákům. Poslední divoký tarpan v Polsku byl zabit r. 1814, na Kavkaze v druhé polovině 19. století. Byl rekonstruován a chová se v Popelně (Polsko). Byl šedý s úhořím pruhem, neměl zebrování. Měl klabonos a na nohách rousy.

Tarpan stepní

Ještě v minulém století obýval v ohromných stádech stepi jihovýchodní Evropy a kaspické oblasti lehký poddruh divokého koně. Poslední volně žijící tarpan byl ubit v r. 1879 u vesnice Agaimon na Ukrajině, poslední kus v zajetí uhynul r. 1889 v Moskvě. Ač byl hromadně vybíjen, nezachovaly se skoro zádně kosterní zbytky a kůže. Vyl šedý nebo plavý s úhořím pruhem, zebrovanýma nohama a černou hřívou i ohonem. Měl jemnou hlavu s rovným profilem a drobnější zuby než kertak (kůň Převalského). O způsobu jeho života víme pramálo. Nejpodrobnější zprávy o tarpanech nám zanechal ruský přírodovědec J. F. Gmelin v r. 1768.